Březen 2008

ALEX C feat Y-ASS - Du hast den schönsten Arsch der Welt - TEXT+PŘEKLAD

31. března 2008 v 17:55 | Alojs |  texty písní+videa

Du hast den schönsten Arsch der Welt
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da

Ich halte die Welt an
die Zeit steht still
Du bist das einzige was ich will
Ich fühl dein Haar, deine Hand, dein Gesicht
Es ist eine Seele die zu mir spricht.

Du bist der Song der mich durchdringt
der mein Herz zum rasen bringt
Hast mein Leben auf den Kopf gestellt
Du hast den schönsten Arsch der Welt

Arsch der Welt
Arsch der Welt
Arsch der Welt
Arsch der Welt


Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da


Du hast den schönsten Arsch der Welt
Du hast den schönsten Arsch der Welt
Du hast den schönsten Arsch der Welt
Du hast den schönsten Arsch der Welt

Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da

Du bist der Song der mich durchdringt
der mein herz zum rasen bringt
Hast mein Leben auf den Kopf gestellt
Du hast den schönsten Arsch der Welt

Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da

Du hast den schönsten Arsch der Welt
Du hast den schönsten Arsch der Welt
Du hast den schönsten Arsch der Welt
Du hast den schönsten Arsch der Welt

Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da

Du hast den schönsten Arsch der Welt
Du hast den schönsten Arsch der Welt
Du hast den schönsten Arsch der Welt
Du hast den schönsten Arsch der Welt

Arsch der Welt
Arsch der Welt
Arsch der Welt
Arsch der Welt
Arsch der Welt
Arsch der Welt
Arsch der Welt
Překlad do ČJ :
Máš ten nejkrásnější zadek na Světě
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Zastavím svět
Čas tiše stojí
Ty jsi to jediné co chci
Cítím tvé vlasy, tvou ruku, tvou tvář
Je to duše ke mně mluvící
Jsi Song, který mnou proniká
Který mé srdce přivádí k šílenství
Převrátil jsi můj život vzhůru nohama
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Zadek na světě
Zadek na světě
Zadek na světě
Zadek na světě
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Jsi Song, který mnou proniká
Který mé srdce přivádí k šílenství
Převrátil jsi můj život vzhůru nohama
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Dei dan da da dei dan da
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Máš ten nejkrásnější zadek na světě
Zadek na světě
Zadek na světě
Zadek na světě
Zadek na světě
Zadek na světě
Zadek na světě
Zadek na světě
Zadek na světě
//<![CDATA[ &lt;!-- google_ad_client = "pub-7766158119174271"; google_ad_width = 300; google_ad_height = 250; google_ad_format = "300x250_as"; google_ad_type = "text"; google_ad_channel = "9583221120+7862089930"; google_color_border = "FFFFFF"; google_color_bg = "000000"; google_color_link = "ffffff"; google_color_text = "c0c0c0"; google_color_url = "ffffff"; //--&gt; //]]>

Test před svatbou

31. března 2008 v 17:53 | Alojs |  testy
Nejdřív jsem to teda nepochopil,ale pak.....
Měli jsme se ženit.V den svatby jsem přijel k domu své nevěsty.Když jsem vešel dovnitř,nebyl tam nikdo,jen matka mé nastávající.Byla to velmi atraktivní žena.Chvíli jsme si povídali a pak mi řekla,že jsem se jí vždycky líbil.Bez dlouhých okolků mi navrhla,že se spolu pomilujem.Byl jsem neschopný cokoli říct.Řekla,že teď půjde nahoru do své ložnice.a je na mě jestli půjdu za ní nebo odejdu.Pomalu stoupala po schodech a já se díval na její krásné pozadí.Pak jsem se otočil a vyšel z domu.Za dveřmi čekal její manžel,objal mě a řekl,že jsem obstál v jejich zkoušce.Nynní vědí,že je na mě spoleh a že mi mouhou svojí dceru s klidem v duši svěřit.
A ponaučení z tohoto příběhu?-vždycky nechávej kondomy v autě!!

test psychiky

31. března 2008 v 17:51 | Alojs |  testy

super text

31. března 2008 v 17:51 | Alojs |  testy
1) Jméno idola, popřípadě kluka
2) Nějakou část těla
3) Dárek co ti někdy dal
4) Kus nábytku
5) Něco co patří k vybavení bytu
6) barva
7) zvíře
8) část těla
9) Příslovce, které vyjadřuje stav nálady
10) Zvířecí zvuk
11) Nějaký předmět
12) Cokoliv, čím můžeš něco pevně uchopit
13) část oblečení
14) část těla
15)Název tvé nej písničky
16) Jméno zpěváka
17) Něco co dělá hluk
18) Otvor na těle (např: pusa, nos,...)
19) Sladkost
20) část kalhot
21) Nějaká domácí práce
22) oblíbené číslo
23) část obličeje
pozri dole

MÉ RANDE S...(1)...
Když jsem otevřela dveře, políbil mě na...(2)... V ruce držel...(3)... Společně jsme si pak sedli na...(4)... Samou nervozitou zakopl o...(5)... Bylo mu chudákovi tak trapně, že z toho byl celý...(6)... Ale to ještě nebylo všechno! Kde se vzal, tu se vzal můj...(7)... Chicco, lehl si k jeho nohám a začal mu lízat...(8)... ...(9)...si setřel Chiccovy sliny. Chicco to ale nevzdal a začal...(10)... jak o život. Byla jsem z toho tak nervózní, že jsem po Chiccovi hodila ...(11)... Pak jsme se konečně začali líbat. Byla jsem z toho úplně mimo. Pak si mě k sobě ...(12)... přitáhl a začal mě pomalu a vášnivě svlékat ...(13)... Něžně jsem ho pohladila po ...(14)... a začeptala mu do ouška: "...(15)..." Tak ho to dojalo, že mi zazpíval nejnovější hit od ...(16)... Bohužel to v jeho podání znělo jako ...(17)... Abych ho nenápadně utišila co nejrychleji, strčila mu do ...(18)... jeho oblíbené...(19)... Když vtom mu začal v ...(20)... zvonit mobil. Byla to jeho máma. Má prý jít okamžitě domů, protože zapomněl na ...(21)... Škoda! Ale slíbil mi, že se za ...(22)... dní uvidíme. Na rozloučenou mi ještě vtiskl na ...(23)... vášnivý polibek

Test barvosleposti

31. března 2008 v 17:49 | Alojs |  testy

První školní den

28. března 2008 v 13:05 | Alojs |  Romány
Anotace: Řekněme, že jde o příběh... Není však tak úplně dokončený, je to spíš první část čehosi, co možná potom bude příběh. Vžila jsem se do role dívky ve svém věku, která je "dylinka" a která přichází do nové školy
Tak mě tady máš, nový živote!
Jen co jsem překročila jakousi pomyslnou bránu mé nové školy, zalil mě pocit hrozné nudy... Jasně, byla jsem tady na dni otevřených dveří a tak... Jenže já pořád žiju v představě, že gympl je místo pro šprty a né pro mě... Jakože šprt jsem opravdu nikdy nebyla a měnit na tom něco? To teda fakt nehodlám.
Moje máma Alice byla strašně naštvaná, když jsem se na ten její vysněnej gymploidní paskvil nedostala už z pátý třídy. Neustále na mě jen ječela "Teo, ty jsi fakt nemožná!" "Ty snad chceš skončit někde u lopaty?". Nikdy jsem vážně netušila, co jí na to mám říct, protože ve výsledku jsem já sama byla ráda, že jsem se nedostala. Byla jsem na základce jakž takž spokojená.
Stejný úspěch jako moje máti po mně chce i moje starší sestra. Justina je hroznej maminkovskej andílek. Občas mi jde vážně pěkně na nervy. Ta aby taky někdy v něčem nesouhlasila s mámou. Myslí si, že jakožto nejstarší ze čtyř sourozenců (i když jeden s náma vůbec nebydlí a ani jsme ho, jakožto novorozeně, ještě neviděly) může rozhodovat naprosto o všem. Někdy se jí marně snažím vysvětlit, že v patnácti asi díru do světa se svým báječným přelomovým myšlením neudělá.
To můj tatínek byl vždycky úplně jinej. Na známkách mu nezáleží a na takové stupidní banalitě, jako je gymnázium-ehm-už vůbec ne. Někdy fakt hodně lituju toho, že si nás nevzal táta, když se rozváděli.
Rodiče se rozvedli, když mi byli čtyři. Asi si mysleli, že já a Tina to ještě nevnímáme, ale byly jsme z toho taky pořádně vyvedený z míry. Podle dospělejch ale šestiletý a čtyřletý dítě skutečně na svůj vlastní mozek, nebo alespoň vlastní názor, prostě nemá právo. S Tinou jsme často mluvívaly o tom, jak jsme to vlastně v tý době pociťovaly. Obě úplně stejně: prakticky jsme nenáviděly svý vlastní rodiče.
Teď už jsem vlastně zvyklá na to, že moji rodiče žijí odděleně. Jednou za dva tejdny se vidím s tátou a svýma dvěma nevlastníma sourozencema, s mámou a jejím přítelem se vidím dennodenně. Stejně tak i s malou Pavlínkou.
Pavlínka je dcera mámy a Ivana. Je to pěknej čertík a občas mi naprosto maximálně leze na nervy. Stejně tak jako všechny malý děti. Nikdy nechci mít malý děti. Věčně usmrkaný a než se vychovaj, už se zase chovaj nevychovaně. Pavlíně jsou tři roky. Je to skutečně moc hezká holka. Má naprosto dokonalý blonďatý prstýnky a krásný modrý kukadla. O tu se kluci, za těch deset dvanáct let poperou. Vidím to naprosto živě.
A co vlastně já? Já jsem Tea. Jo, vážně se takhle jmenuju. T-E-A. Mně se to jméno vždycky docela líbilo, přišlo mi takový nevšední a tudíž jsem se cejtila tak nějak výjimečná. Ovšem to jméno je jediný, co je na mě nevšední.
Jinak jsem celkem tuctová holka. Nejsem tlustá, ale nějak extrémně štíhlá taky ne. Moje vlasy mají takovou hybridní barvu, něco mezi hnědou a blond, ale špinavá blondýnka nejsem. Na svět koukám modrýma očima a dokonce ani nešilhám. Prsa malý nemám, v bejvalý třídě jsem měla druhý největší, hned po prsatý Aggyně. Tak teda, já vlastně ani nevím, proč jsem ještě neměla žádnýho toho "bojfrenda"..
Ajéje, to jsem se nějak zakecala. Takže zpět ke škole.
Máti trvala na tom, že přijímačky musím zaručeně vyzkoušet i ze sedmý třídy. To se mi samozřejmě nějak extrémně nelíbilo, ale co jsem mohla dělat. Modlila jsem se, abych se nedostala. A bůh mě tentokrát naštval, já se dostala. Brali třicet a já se umístila na úctyhodném dvacátém devátém místě. Bezva!
Justina s mámou skákaly radostí, Ivan s Pavlínou jen tak nepřítomně přihlíželi.

A díky tomuhle tady právě teď stojím. Na téhle liduprázdné chodbě a stejně nepřítomně, jako tehdy Ivan s Pájou, zírám někam na její konec.
Vůbec nevím, kam mám jít, totálně to tady neznám. Na lístečku, kterým mě máti vybavila, mám napsáno "tercie C", což má být třída, kterou budu teďka navštěvovat. Jenže jak má proboha třináctiletej tvoreček ve čtyřpatrový škole hledat jednu blbou třídu?
Zamířila jsem na konec chodby. K mému potěšení jsem právě našla záchod, ovšem nikoliv mnou hledanou tercii C. Ještě tak deset minut jsem vydržela bloumat po škole a hledat, ale pak jsem ztratila nervy.
Musela jsem se někoho zeptat. První, koho jsem potkala, byla nějaká růžová barbínka, přibližně v mém věku.
"Ahoj, já jsem Tea. Prosím tě, já jsem tu nová a měla bych chodit do tercie C. Nevíš náhodou, kde to je?" na seznámenou jsem jí podala ruku.
Slečna neznámá se ale neobtěžovala nějak mi odpovědět. Moji nabízenou ruku naprosto odmítla a jenom tak utrousila: "Hm, tak to budeš asi ve třídě s mou ségrou. Fakt nevim kde to je, ale možná to bude u ostatních tercií. Zkus se kouknout ve třetím patře u záchodků."
S tím odkráčela.
Tak to ti teda vážně děkuju. Co si jako myslíš, že mi řekne, když mi řekneš, že to je u záchodků? No promiň, ale jakožto nováček opravdu netuším, kde jsou tady záchody.
Otočila jsem se na podpatku (no jo, žádnej podpatek jsem neměla, ale prej se to takhle nějak říká, když se otočíte nějak dokola, nebo co... řikala Tina) a vykračovala si o dvě patra výš. K mému nemalému překvapení jsem hned na prvních dveřích spatřila cedulku "tercie C".
Poněkud nervózně jsem kopla do dveří (no, dobře, otevřela jsem je) a zjistila jsem, že vevnitř ještě vůbec nikdo není. Usoudila jsem, že asi všichni bloudí, stejně jako jsem předtím bloudila já. Zabrala jsem místo ve čtvrtý lavici uprostřed a vylezla jsem na chodbu. Tam jsem se opřela o parapet a tak jsem tam stála a přemýšlela o tom, jací asi budou moji spolužáci.
Odpovědi se mi dostalo vzápětí. Nejdřív přicupitala nějaká blonďatá punkerka. Bylo vidět, že vlasy nejsou barvený, že má fakt takhle světlounký vlásky. Oproti Páje je však měla rovný. Rovný a pevný, jako koňský žíně. Pozdravila jsem ji. Když se mi podívala do očí, zjistila jsem, že je fakt hrozně podobná tý barbíně, co jsem ji potkala tam dole na konci tý chodby. Asi to bude ta sestra, o které ta holka mluvila.
"Ahoj, já jsem Laura, ale všichni mi říkají Lotty." představila se mi. Vypadalo to, že bude komunikativnější, než její ségra-dvojče. "Počkej, já si jenom hodim věci dovnitř. Kde ty vlastně sedíš? Jó, asi v tý čtvrtý, co? Čekáš někoho? Ne? Tak já si sednu k tobě." oznámila mi jakoby nic.
Super, tak mám tady první kámošku. A působí docela mile.
Lotty vklouzla do třídy, uvelebila svou tašku na židli vedle té mé a opět se vybatolila ven. Opřela se vedle mě o parapet.
Nedalo mi to a musela jsem se zeptat. "Hele ty máš ségru? To je tvý dvojče, nebo jste si jen tak strašně podobný? Já jsem ji potkala dneska ráno, když jsem se jí ptala, kdeže to vlastně máme tu třídu."
"No, jo, Lyduna je moje dvojče. Chodí do tercie A. Je to strašně trapný, protože ona se dostala na osmiletý a já jdu až teďka na šestiletku, protože předtim jsem u těch přijímaček fakt propadla. Ona mně to fakt neustále předhazuje. Je blbá, bejt tebou se s ní moc nepřátelim." zčervenala Lotty a mně v týý chvíli přišlo taktnější změnit téma, než pokračovat.
Jako na potvoru mně ale zrovna vůbec nic nenapadalo.
Problém s mojí nekomunikací byl okamžitě vyřešen příchodem kluka. Nejkrásnějšího kluka na světě, pokud by vás to nějak zajímalo. Když ještě zamířil směrem do naší třídy, myslela jsem, že mně vomejou. Abyste rozuměli, ten kluk byl fakt zatraceně sexy. Černý vlasy, nagelovaný přesně na míru tak, aby to tomu týpkovi slušelo; Hnědý kukadla a líbivej obličejík, naprosto nepopsatelnej. Prostě náááádhera, přesně můj typ.
Lottě se očividně taky hodně líbil, protože jsem zpozorovala její oči - div jí nevypadly z důlků. Tak jsme tam obě stály a jako dvě úchylačky zíraly na našeho nového spolužáka. Našeho nového extrémně sexy spolužákaa.
"Ten je..." vydechla úžasem Lotty, ale v zápětí zase zavřela pusu, protože se kolem jako tornádo prohnala její sestra. Očividně spolu nemají nejlepší vztah, protože se na sebe ani nepodívaly, natož aby se pozdravily.
"To teda!" přitakala jsem.

Moji budoucí spolužáci a spolužačky se hromadili ve třídě a pomalu, ale jistě, se blížila osmá hodina. Hodina, co až uhodí, stanu se oficiální žačkou tercie C.
Za tu chvilku, co jsme spolu na chodbě s Lotty stály, jsme se poměrně zkamarádily. Příjde mi sympatická, už jenom pro ten svůj styl. Musím ale uznat, že to působí hodně kontrastně, když si na sebe blondýnka vezme od hlavy až k patě černý hadýrky. Opravdu legrační.
"Trrrrrrr...!" ozval se první zvonek, který jsem na téhle škole zaslechla. Zněl tak.. jinak...No, fajn, asi jsem už přes prázdniny stačila zapomenout, jak ten zvonek vlastně zní, a teď tady dělám tragédii, že maj jinej zvonek. Jsem z toho všeho úplně paranoidní.
"Lotty? To už je na hodinu, co?" ptám se klepoucím se hlasem.
Lotty mi odpovídá hlasem, který se neklepe naopak vůbec. "Asi jo. Není to jedno? Můžem klidně radši zapadnout do třídy, jestli chceš." řekla, ani mně nenechala vyjádřit se, a upalovala do třídy. Já, jakožto poslušný ocásek, jsem nezůstala pozadu.

Do třídy se navalilo cosi, co měla být asi naše třídní.
Nějakou takovou ženskou jsem ještě v životě neviděla. No jo, já se svým štěstím na lidi kolem sebe. Mrázková, jak se nám představila, je naprosto neuvěřitelné stvoření. Má vlasy vyčesané do culíku - jenže ten culík je poněkud moc nahoře, takže jí vlastně vlasy zasahují až do čela, což vypadá poněkud bláznivě. Ty vlasy jsou blonďatý a má na nich takový zvláštní kudrlinky (spíš kudrliny). A ten model. Měla na sobě námořnický sáčko a tmavomodrý kalhoty-mrkváče, kdokoliv by si ji mohl splést s kapitánkou lodi Qeen Mary II, ale nikdo by si ji určitě nepletl s učitelkou.
"Takže, teďka vám rozdám vaše rozvrhy. Jo a prosim abyste si přichystali nějaký cedulky s vašema jménama, páč neni v mejch možnostech, pamatovat si vás všechny naráz," ráčila Mrázková zvednout své pozadí a podat vpředu sedícímu klukovi rozvrhy, aby nám je rozdal. Pak se zase usadila do své pohodlné učitelské židličky.
Oči málem opustily své důlky v mém obličeji, když uviděly, co máme mít za rozvrh. Ve čtvrtek dokonce devět hodin!! Nepřežitelný!
Lotty se tvářila naprosto suverénně. No jo, už má asi hodně zkušeností od sestry, tak se není co divit, že ji náš rozvrh nepřekvapuje.
Jo, jasně, Justina taky chodí sem na školu, ale já jsem její rozvrh nikdy nestudovala. S Tinou jsem se totiž vůbec nikdy nějak nebavila. Jakobychom ani nebyly sestry. Spíš jako dvě největší rivalky světa, nebo tak něco. Ale sestry? -ne!
Moje iluze o tom, že tahle škola bude přinejmenším stejně snadná jako ta předchozí, se náhle rozplynuly.
Není podstatný jakej je ten rozvrh, to nikoho z vás stejně ani trochu nezajímá.
Jéjda, zase jsem naprosto odbočila. Měla bych se asi vrátit k tomu, co nám Mrázková povídala dál...

Během té pověstné první vyučovací hodiny se už neudálo nic zajímavého. Mrázková jen tak posedávala za katedrou, čas od času prožbleptla cosi nesrozumitelného, jednou za uherský rok jí bylo dokonce i rozumět.
Jediné, co za tu hodinu stačili všichni stejně, bylo udělat si o Mrázkové špatný obrázek. Taková nechuťácká babizna, kdo by s ní chtěl mít cokoliv společného!
Podstatnou informaci jsme se dozvěděli jedinou: už tuto sobotu (za dvaaaa dnyyyy!!!) odjíždíme celá třída, bohužel včetně Mrázkový, na seznamovací kurs. Strašně se těším až blíž poznám toho hezounka!

Po prvním školním dnu jsem se těšila domů až nadpřirozeně moc. Doma jsem div nezačala objímat mámu, jak jsem byla otřesená z toho zážitku - totiž z naší nové třídní učitelky.
První, kdo na mně doma doslova bafnul, byla Pavlínka. "Ahoj Teíííí!! Jak bylo?" zašvitořila.
"Skvěle." pronesla jsem odevzdaně.
Pavlínka zřejmě jaksi usoudila, že ze mně žádnou zábavu nevydoluje a tak odešla vedle do pokoje, hrát si s Ivanem s panenkama.
Mamka byla hrozně legrační. Zrovna pekla nějakou buchtu, nebo co, a tak byla celá ušmudlaná od těsta. Vlepila mi pusu na tvář-fuj-a tak jsem nakonec od těsta byla celá špinavá taky. Ach jo, to je nechutismus prvního kalibru!
"Tak co Teo," brblala mamka, zatímco ochutnávala další a další přísady, co měly přijít do těsta. "Jakej byl první den?"
Neochotně jsem se dala do vypravování věcí, které mi hrozně lezly krkem. Začala jsem od nejhoršího a postupně postupovala k lepšímu-k Lotty.
"Naše třídní je poněkud... jak bych to... zvláštní. Mrázková, víš, to je ta, jak ji měla Tina na anglinu. Nebudu ti ji nějak popisovat. Od Tiny máš snad dost řečí. Jinak jsem se tam s fakt báječnou holkou, s Lotty, a hned jsme si spolu sedly."
Vysvobodilo mně zazvonění telefonu. Překvapeně jsem zjistila, že je to můj telefon.
"Ano?" řekla jsem neutrálně.
Na druhém konci se ozve hlas táty. "Ahojky Teuško. Jak dopadl první den v nové škole?"
Zopakovala jsem prakticky to stejné, co jsem řekla mámě.
"A přijedete s Tinkou teda o víkendu k nám, viď že jo?" otázal se táta, potom co patřičně zhodnotil moje komentáře k Lotty a k Mrázkový.
Tím k nám myslel sebe, svou 'sexy' přítelkyni Karolínku-ňufíka a jejich synátora Sama. Sam je novorozeně, ještě jsem ho neviděla. Tenhle víkend jsem ho měla poprvé vidět! Jak jen já hlupačka mohla zapomenout na něco tak podstatnýho jako je nevlastní brácha? To ho jako uvidí jenom Tina, nebo co?
"Víš, tatínku," snažila jsem se o milý, ba velice milý tón v hlasu. "Já mám ject na seznamovák. Jede se v sobotu prej hnedka brzo ráno a vracíme se až další sobotu. Odpoledne."
Na tátově straně drátu to nepříjemně zachrčelo, až jsem si řekla, že působí poměrně naštvaně.
A takyže naštvaný byl.
"Super, takže ty nepřijedeš. A to jako přijede jenom Tina, nebo co?" zopakoval moji domněnku. "My jsme se na vás s Ňufíkem fakt těšili. Ty jsi neuvěřitelně nezodpovědná, Teo!"
Nemám ráda když na mně táta řve. Je to strašně nepříjemný. Tentokrát naštěstí neřval. Jen mně tak nějak káral tím svým strašlivě kárajícím hlasem.
Měla jsem skoro na krajíčku, ale udržela jsem se. "Tati, já jsem to ještě dneska ráno nevěděla. Musíme to s mámou a Tinou ještě nějak projet a vymyslet jak to všechno bude. Nezlob se. Na Samíka se přijedu podívat někdy jindy, neboj. Dej mu za mě velkou pusinku, ale jinak to teď nejde." vybruslila jsem z toho na velmi vysoké úrovni.
Táta se zamlčel. Zauvažoval.
"Promiň, jdu vařit večeři. Tak pa."
Chrrr...Trr... známé chrčení mi jasně naznačovalo, že táta to položil. Jen s prostým pa.
Urazil se? Neurazil se?
A není to vlastně jedno? Důležitý je, že poznám toho hezounka... Poznám ho stoprocentně!
Nemám ani čas o mém 'idolu' přemýšlet, protože hned co položím telefon, už na mně z kuchyně houká mamka. A co jiného, než tu její klasickou hlášku.
"Tééééooooo!!! Coooo chtěl tááátaaa?" ječí doslova jako siréna. Až z ní jde strach.
"Nic, jen se mě ptal jak bylo ve škole. Jo a mami, jak to uděláme v tu sobotu s tim seznamovákem? Justina pojede k taťkovi a já se třídou? Nebo máš jinej plán?" nasadím úsměv ála andílek a vykulím svá modrá kukadla.
Máma moc nemluví, má pořád něčeho plnou pusu. Slyším jí jen zamumlat něco jako hmm, ale nejsem si tím jistá a tak se radši stahuju do soukromí svého pokoje.
V pokoji vůbec nevím co mám dělat. Jsem z celého dne pěkně otrávená-no divte se mi. Moje učitelka je naprostá ichtylka a ve třídě se ještě, krom Lotty, s nikým neznám. Většina těch lidí na mně působí naprosto debilně, stupidně a všelijak jinak, jen né normálně. Kromě hezoounkaaa...
Otráveně jsem ulehla na postel. Měla jsem chuť popadnout knížku a číst si, ale ani nevím jak, vzápětí jsem usnula.

Dopadlo to dobře

28. března 2008 v 13:04 | Alojs |  Romány
Anotace: Takový předělaný a trochu zmatený příběch o věrných přítelkyních ....
Znala jsem dvě kamarádky ,jsou to hodně dobré kamarádky ,obě by toho pro sebe mnoho udělali.Jedna je více přímá ,ale někdy i ublíží a to ani nechce(karolína)....Ta druhá je moc hodná ,s nikým se nikdy nehádá ,někteří o ní říkají ,že prý je i nemluvná ,kdepak to není pravda akorát nechce mít zbytečně přihlouplé komentáře(Jana)Bydleli ve stejné ubytovně a už od dětství na sebe nedali dopustit.Ale jednou Jana zaklepala na Karolínu celá ubrečená a povídá ,,Kájo ,my se budem stěhovat." V Karolíně na okamžik zavládl zmatek ,,Cože?Proč?" ale za chvíli ji to opustilo a když ji pak Jana řekla že zůstane v tom samém městě si usmyslela že za Janou tedy bude alespoň dvakrát do týdně jezdit na kole ,vlastně ji to i pomůže s tréninkem na Cyklistický maraton.Tak tři měsíce to tak chodilo..až jednou Karolína přijela celá uřícená/aby ne za osm minut 4 km je docela slušný výkon/a křicí,,Jano ,my se taky budem stěhovat ,ale na Moravu ,táta tam vyhlídl takový velký rodinný domek ,prý za výhodnou cenu.Já se ale stěhovat nechci ,sice budu mít psa a vlastní pokoj a velkou zahradu ale já prostě nechci." Obě kamerádky se nakonec rozloučí s brekem a s tím že se zítra sejdou a rozloučí.Zítra přijíždí Kája později a brečí ,ale je zvlaštní ,že spolu s pláčem se usmívá.Jana vyjde a ptá se,,Tak co?"A Kája s radostí vypráví ,jak si to rodiče rozmysleli a dohodli se na koupi sice né moc výhodné ,zato ve stejném městě.Tak kamarádky místo loučení skakají radostí.A za dva roky se procházejí s Kájiným pejskem po parku.Za nějaký čas Jana navštívila Káju a svěřila se jí že jejím rodičům to teď zrovna moc neklape.Kája Janu politovala a zároveň nahodila jiné téma ,takže když od ní Jana odcházela ze srdce se usmívala ,že má trakovou kamarádku ,která si jí váží a má jí moc ráda.Za pár týdnů se Kája doslechla ,že prý jí její přítelkyně pomlouvá.Karolína se nikdy moc nerozmýšlela a hned jak Janu uviděla jí ošklivě vynadala.Ovšem za chvíli Kája přišla na to jak je hloupá ,že se nejprve nerozmyslela než něco řekla.Poznala na své kamarádce ,že jí něco trápí a tamto bylo jen nějaké nedorozumění za ,které se Karolína teď před Janou hodně stydí.To ,ale Janu natrápilo ,rychle Káje odpustila že na ní vyjela a dál měla smutný výraz na tváři.Nastalo ticho ,kterého se Karolína bála. Po chvíli mlčení Jana promluvila ,,Víš ,Kájo s našima je to hodně špatné oni se ,no.. oni se totiž ,ukáplo jí pár slziček ,které se za okamžik proměnily ve veliký pláč.Zhluboka se nadechla a dořekla to ,,naši se rozváděj.Táta se stěhuje do Maďarska ,prý aby byl co nejdál od mámy a má tam i lépe placenou práci ,už před dvouma měsíci začal chodit na kurzi maďarštiny a já vůbec nechápala proč.Dozvěděla jsem se to teprve včera".Karolína byla v rozpacich a ,zmateně navrhla ,,tak pozítří se sejdem a uvidí se ono to určitě nebede tak zlý." Snažila se Janu uklidnit ,ale nešlo jí to.Na uklidňování byla vždycky lepší Jana.Kája měla zase sebevědomý pohled v očích ,s brekem se dívky rozloučili a šli káždá jinudy domů.Kája šla a přemýšlela ,jak jen to Janniny rodiče mohli udělat.Byla hodně zamyšlená a uplakaná.Šel před ní jeden kluk ,kterému padla do oka už před týdnem na tenisovém utkání ,kde vyhrála druhé místo.Ona si ho nevšimla a omylem do něj strčila ,,Au!Promiň ,já si tě nevšimla".On odpověděl ,,To je dobré mě nic není ,ale co ty?Nebolítě to?" Tak se zapovídali a Kája zjistila ,že je to bratr jejího kamaráda z tenisu.Sedli si na lavičku a Petr se jí zeptal proč pláče.Ona zase nemyslela a to s Janou mu vše vypověděla.Petr byl rád ,že mu to řekla a sažil se jí uklidnit ,Kája byla sice neštastná ,ale najednou začala mít takový hřejivý a krásný pocit.To ,když jí Petr objal.Po chvíli se zvedli z lavičky vzali za ruce a Petr jí šel doprovodit domů.Doma už neplakala .Na jednu stranu byla smutná chudák Jana jistě si najde nové kamarádky doufala Kája,ale na druhou zase štastná to ,že potkala Petra a je hodný , sympatický a hezký.No.. Kája se nám zamilovala ,ale přesto myslela na Janu.Pozitivní zprávy přišly ,když se dívky setkali.Jana Káju vítá ,,Ahoj!Tak mamka se stěhuje do Prahy už si tam našla práci i byt a já zatím budu bydlet u vého staršího bratra do konce roku ,ale pak tady končím...Protože bylo třičtvrletí přítelkyně se scházeli ob den aby si co nejvíce užily.Karolína pověděla Janě o Petrovi.Jana to Káje přála jí samotné se ovšem nikdy žádný kluk nelíbil.Dívky vzpomínaly na to co dělali ,když byli malé...čas se jim krátil a najednou je Jana pryč.O prázdninách jí to příliš nevadilo ,měla je plně nabyté skvělým programem.Ovšem pro obě dívky přišla osmá třída a Jana Káje zavolala ,jak to zvládá a ,že tady v Praze už má nové kamarády.To jí Karolína přála ,ale ona jich tu moc neměla tedy těch opravdových.Divky sice spolu do školy nikdy nechodily ,tak Kája měla ty ze školy ,ale ta opravdová ,Jana jí chybí...Kája začala chodit s Petrem. Byli štastná mladá dvojice.Petr povídal Káje o své rodině i jak jeho starší bratr Jakub šel studovat do Prahy.Pro Káju nastala těžká situace ,umřela jí babička.S Petrem se o ní moc bavit nechtěla ,má jí hodně rád ,ale Kája ví s kým chce mluvit ,kdo její babičku také dobře znal.Už volá Janě ,vše jí s brekem vypoví ,Jana jí uklidní a poví jí že i ona se asi zamilovala do jednoho kluka z prváku v Praze a prý se jmenuje Jakub.Kája si vzpoměla ,co jí Petr povídalo o svém starším bratrovi.Roky utíkaly i Kája si našla dobré kamarádky ,ale Jane byla věrná.Dívky no skoro už dospělé slečny si pořád psali a volali.Občas Kája Janu i navštívila v Praze.Roky utíkaly dívkám bylo dvacet let.Jednou volá Jana Karolíně a radostně jí oznamuje že se bude vdávat.Kja samozřejmě přijede.Jí teď štěstí v lásce nepřálo.Když přijela na svatbu ,zjistila ,že se Jana vdává s Jakubem.Ona se s Petrem dávno rozešla ,ale když ho tam uviděla začala mít pocit štěstí.On si jí také pamatoval.Povídali si si spolu nejprvě jako kamarádi ,ale oba chtělai víc a tak za rok byla svatba další .Jana s Jakubem jistě nemohli chybět.Kája s Petrem se za prací stěhují do Prahy.A nakonec Jana s Jakubem a Karolína s Petrem bydlejí ve stejné čtvrti Prahy.No..Jana a Kája jsou i budou věrné přítelkyně s moc hezkým vztahem.... :-)!!! Obě ženy jsou moc rádi že si zůstaly věrné i přes to dlouhé odloučení ,že si měly co říci... a povídají si nadálé...

Čas prostě letí

28. března 2008 v 13:01 | Alojs |  Povídky
Čas běží neúprosně

Ten chlapec se jí líbil už dlouho.Potkávala ho denně u cihlového obchodu s časopisy.Vždy,když kolem něj procházela se zájmem se po ní otočil a tím ji umožnil pohled do jeho obličeje.Pohled na jeho ostře řezanou bradu,tmavě hnědé oči a jeho rty,které vypadaly,jako by byly stvořeny sami pánem bohem.Chtěla ho děsně poznat.Jenomže,jak?Jít za ním a oslovit ho?Na to odvahu neměla…a tak plynula léta,jako voda a Pavla pořád nevěděla,co dělat.Nikdo ho neznal,nikdo o něm neměl žádné informace..cítila se bezradná.Někdy si to vyčítala,jindy si jen k sobě přitáhla kocoura Mourka a oči plné slz a zklamání..zklamání ze sebe samy zabořila do jeho měkkého a jemného kožíšku.
Až jednoho dne to za ni vyřídila její vlastní maminka..O Pavle a ani chlapci nevěděla nic.Prostě jen balila věci na pobyt do lázní tatínkovi do velké cestovní tašky a chtěla mu do ní přibalit časopis.Jenže doma žádný nebyl k nalezení.Zavolala k sobě Pavlu,dala jí velkou síťovanou tašku a se slovy:,,Kup toho,co nejvíc.," za ní zabouchla dveře.
V Pavle se vařila krev,byla v rozpacích.Styděla se.Věděla,že jen jediný obchod ve vesnici prodává časopisy a to ten,u kterého se každé ráno,když šla do školy vyskytovala její platonická láska.Ta její láska s hnědýma očima,krásnými rty a bůh ví,čím dalším.Ne,na co to myslí..,svěsila stydlivě Pavla ruce.
Před obchodem nikdo nebyl.Pavla si hlasitě oddechla,ale zároveň cítila prudké zklamání a bolest,někde uvnitř,někde v hloubi jí to mrzelo.Vešla tedy zamyšlená nad svým stavem do obchodu.Vzala asi 10 časopisů a bylo jí jedno,že tři z nich jsou s dětskou tématikou.Vše jí bylo jedno.Časopisy položila na pult a vzhlédla.Ten prodavač byl ON.Nevěděla,co dělat.Ve spáncích jí bušil tep,pot jí nervozitou tekl po zádech.Nakonec udělal první krok ten kluk:Jé ahoj,to jseš ty?Už jsem ani nedoufal…,"usmál se.,,No já no..co tady děláš?,"vyhrkla Pavla a pohled plný studu zabořila do svých dlaní.,,Já tady pracuju už 2.rokem,jak bysis určitě mohla všimnout,kdybyses občas šla vzdělávat formou novin,nebo by tě zajímalo,jak ho zaručeně sbalit.Nemuseli jsme ztratit tolik času.",,Ztratit čas?Jak to myslíš?,"zbavila se dívka ostychu a zavedla řeč.,,Né nijak,prostě jen tak,já vždycky ,když jsem tě viděl,měl jsem touhu udělat tohle,",řekl Martin,jak se jí chlapec o mnoho hodin později představil,chytl Pavlu za bradu a hluboce jí políbil.Pavla se styděla.Cítila se trapně.Zároveň však chtěla pokračovat a taky v tom pokračovala.Po celém těle jí,jakoby lezlo tisíc mravenců.Domů přišla až pozdě v noci.Maminka už spala a tak nemusela nikomu nic vysvětlovat.Co by taky řekla?Že se zamilovala?Že strávila celý den ve společnosti kluka,se kterým si tak rozuměla?Jen v jedné větě ho nepochopila.Řekl jí:,,Škoda,že tento den je poslední."
Druhý den již vstala časně.Příprava jí zabrala mnoho času.Chtěla být,co nejkrásnější.Chtěla se líbit Martinovi.K obchodu skoro utíkala.Otevřela dveře obchodu a jen tupě zírala.Na místě prodavače nestál Martin,ale cizí žena nepříjemného vzhledu.,,Co to bude?",,Já nic..Martin tu není?",,Ne,není.Dnes ráno přece jel do té Ameriky na tu pětiletou stáž.A teď už jděte jestli nemáte žádné přání."Pavla jen tupě zavrtěla hlavou na znamení,že nemá žádné přání.Tedy měla.Ale to jí tahle žena nemohla splnit.Chtěla být s Martinem.Litovala těch let,kdy se před ním ostýchala.Přemýšlela,co bude za pět let…Nešťastně si sedla na schody a znovu si připomněla jeho slova:,,Škoda,že je tento den poslední."

Čo bolí to prebolí

28. března 2008 v 13:00 | Alojs |  Povídky
Anotace: Jak rychle se můžete probudit z krásného snu, jak rychle ztratit životní lásku..."Čo bolí, to prebolí" Přeju si, aby už to přebolelo, ale zapomenout nedokážu nikdy, nikdy...
"....čo bolí, to prebolí..." Je to pravda, ale než to přebolí, může to trvat týden, měsíc, rok, 10 let...
Nejhorší bolestí je nejspíš ztráta někoho milovaného, člena rodiny, zvířecího miláčka, či životní lásky.
Tím posledním se budu zabývat ve svém příběhu.
Jsou to necelé tři roky, co jsem začala prožívat svou velkou životní lásku. S Danem jsem se seznámila na jedné párty, už na první pohled se mi zalíbil, vysoký, tmavovlasý kluk s velkýma hnědýma očima. Celou noc jsme si povídali, smáli se a vzájemně se poznávali.
Za pár týdnů jsme byli ten nejšťastnější pár na zeměkouli. Měli jsme společné sny, chtěli jsme se vzít, mít kupu dětí a žít jako v pohádce, taky jsem si tak připadala. Když mi nebylo zrovna nejlíp, Dan mě obejmul, pohladil, vždycky mě dokázal rozesmát... Připadala jsem si jako bych snila ten nejkrásnější sen, ale jak víte ze snu se vždycky musíte probudit, a tak i já jsem se probudila a čekal mě pád do té nejkrutější reality.
Po roce a půl snění mi Danek začal připadat smutný, uzavřený, vídali jsme se čím dál tím méně... Proto jsem si s ním o tom promluvila, svěřil se mi se svými problémy doma i ve škole a že všechno řeší práškama na uklidnění, chtěla jsem mu pomoci, ale on mi řekl, že ho mám nechat, že si to vyřeší sám, odešla jsem a týden o něm neměla žádné zprávy.
Nemohla jsem vydržet to čekání a nejistotu, přece patříme k sobě, říkala jsem si.
Zazvonila jsem u jeho dveří, zvonila jsem snad pět minut, dveře se otevřely, v nich stál Danek, ten kluk, do kterého jsem se před rokem a půl zamilovala, avšak nebyl to ten můj brouček, tady stál neučesaný, neupravený, pohublý kluk, pozdravil mě nezřetelným "čau", vrhla jsem se mu kolem krku, ale on se odtáhl a pozval dál.
Seděli jsme naproti sobě, bylo ticho, trvalo tak dlouho ,než Danek promluvil. Mluvil o tom, jak mě miluje, nechce mě ztratit, ale nechce ,abych ztrácela čas s takovou troskou, jako je on.
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila ,co mi tím chce říct: stal se závislý na těch lécích... Dala jsem mu ultimátum, buď půjde k doktorovi a zbaví se té závislosti, nebo se rozejdeme, po tom co jsem dořekla tuto větu, mi vyhrkly slzy, zvedla jsem se a odešla...
Měsíc, každou noc jsem probrečela, každý den přežívala s nadějí, že se mi MŮJ Daneček ozve... Místo něj se mi ozvala jeho maminka, uplakaná, řekla mi jen: " Daneček...prosím přijď". Měla jsem špatné tušení a rychle jsem spěchala k Danovi domů.
Před domem stála sanitka, policie, pohřební vůz a houf lidí, prodrala jsem se dopředu a spatřila dva muže přikrývající Danovo tělo, přistoupila jsem k jeho mamince, sklánějící se nad ním, objala mě, a potom jsem naposled políbila svoul lásku, svého prince... Naložili ho do auta a já se koukala za ním ještě dlouho potom co odjelo, stála jsem tam, brečela a vzpomínala, ze vzpomínek mě vytrhl až Danův táta, předal mi dopis, který pro mě nechal Dan:

"Kopretinko moje, promiň ale musím to udělat. Miluju tě a nechci ,abys na mě vzpomínala ve zlém. I přesto, jak tě miluju, to musím udělat, už mě nechceš, kvůli těm posraným práškům, ale nemůžu se toho zbavit, navíc ta posraná škola a to všechno doma. Už mě to tady nebaví. Vím, že se ke mě nevrátíš a život bez tebe je na nic. Ten rok a půl s tebou byl ten nejkrásnější v celém mém životě. Chtěli jsme se vzít, mít spolu děti a být spolu navždy, vzpomínáš? Nedávno si mi říkala ,jak moc mě miluješ, potom ty prášky a s tím si nechtěla mít nic společného. Miluju tě hrozně, ale je to silnější než já, promiň. Nezlob se na mě, ale bez tebe to fakt nejde žít. Lepší holku, než si ty bych už nikdy nenašel, jsi moc hodná upřímná, prostě skvělá a já už svou šanci ztratil! Nikdy na tebe nezapomenu a ty na mě raději zapomeň...Naši tě mají taky moc rádi, ani se jim nedivím! Pochop, že bez tebe jsem jako tělo bez duše...Tvoje polibky, když si na ně vzpomenu je mi krásně. A naše první společná noc, tak ses bála, že tě potom odkopnu, ale to bych nikdy neudělal - MILUJU TĚ! Až budeš mít jednou děti, pověz jim, že byla jedna krásná princezna a do té se zamiloval jeden princ a chtěli být spolu až do smrti, ale nebylo jim přáno...Mám u sebe toho medvídka od tebe, vezmu si ho sebou...Nikdy neudělej to, co já, protože ty jsi skvělá a nemáš důvod to dělat, to jenom já jsem troska, co ztratila smysl svého života - TEBE! Až si budeš číst tenhle dopis, neplakej, vždyť víš ,jak nerad vidím, když pláčeš. Sluníčko moje, nechci si připustit, že bychom spolu nebyli dál, tak to raději ukončím. Vracím ti s tímhle dopisem zásnubní prstýnek, ale ten můj nikdy nesundej, prosím! Promiň...Miluju tě...Za chvíli už bude konec všeho...Navždy tvůj Dany"

Po přečtení tohoto dopisu jsem si vyčítala všechno, co jsem mu řekla, ten den, kdy jsem za ním přišla, cítila jsem se zodpovědná za jeho smrt a vlastně stále cítím, kdybych mu nedala to zatracené ultimátum, mohl žít...
Po jeho pohřbu už jsem neviděla ani jeho rodiče, prý se odstěhovali do jiného města ,aby zapomněli na minulost, ale kdyby k zapomnění stačilo pouze změnit bydliště, bylo by to příliš jednoduché!
Od té doby uplynul rok a půl a já stále nedokázala zapomenout, stále vzpomínám, stále si to vyčítám a nemůžu normálně žít, několikrát jsem přemýšlela o cestě za Danem, ale už jen kvůli toho, že mě v tom dopise prosil, ať to nedělám, neudělám to...
Jak rychle se můžete probudit z krásného snu, jak rychle ztratit životní lásku...
"Čo bolí, to prebolí"
Přeju si, aby už to přebolelo, ale zapomenout nedokážu nikdy, nikdy...

Obávaný bambíno

28. března 2008 v 12:59 | Alojs |  Povídky
Anotace: Zářný příklad toho, jak se může člověk zlepšit a stát se lepším člověkem.
V jedné malé vesničce, uprostřed státu, nebylo příliš rušno. Žilo tam pouze asi jen sto obyvatel. Přesto se tam dokázala utvořit skupina dvanáctiletých hochů. Byli vážně postrach. Jejich parta se skládala z osmi dvanáctiletých a jednoho třináctiletého hocha, vedoucího. Ten se jmenoval Bambíno. Parta trýznila a trápila každého mladšího a nejednou si troufli i na staršího. Jejich vedoucí byl všeobecně uznáván jako nejsilnější a nejobávanější. Zanedlouho se to však mělo změnit.. Jednou, když se pevně rozhodli, že dají lekci jednomu malému skautovi, nevyplatilo se jim to.Počíhali si na něj u postranní uličky, kde vždy chodívá. Jakmile se malý skaut objevil, hoši v čele s Bambínem se na něj vrhli. Svalili ho na zem a tloukli ho. Vtom se za rohem objevil starší pán, zvedl malého skauta a odkráčel s ním pryč. Přitom se ohlédl na Bambína přímo otcovským pohledem. Bambína to vysloveně vzalo. Odešel bez rozloučení a zamyšleně hleděl do země. Když přišel domů, začaly se dít divné věci.(Jeho matka byla jediná, proti které se nevzbouřil.) Ta ho teď pokárala, že si neuklidil své věci, přesto že si je odpoledne uklízel. Potom, když si myl boty, matka na něj zakřičela:" Co děláš s tím svetrem!?"
Bambíno se naštval, vzápětí však zjistil, že místo bot myje skutečně svůj oblíbený svetr. Nakonec se rozhodl, že už raději nebude nic dělat.( To se ukázalo jako nejlepší řešení.)
Když se chystal ulehnout, zaslechl rodiče:
"Ten starej dědek. To má za to. Nemá prý ani co jíst."
Bambíno se rozhodl. Strůjcem jeho neštěstí je starý pán. Dlouho přemýšlel.
Druhý den vybral téměř celou lednici a zanesl ji starci. Nechal to za oknem jeho staré barabizny. A skutečně. Od té doby se mu všechno dařilo. Odešel z klubu výtržníků a stal se dobrým člověkem.

proč je láska?

28. března 2008 v 12:59 | Alojs |  Povídky

proč?je láska?

Anotace: zradil mě kluk zradila mě kamarádka.....ptám se ptám proč?.....
jednou dříve byla holka...kterou už nebavilo býti samotnou..tak se rozhodla že pojede do ozdraváku....tam bylo samozřejmě pár typů kluků kteří se jí

zalíbili...jeden se jmenoval Radek pro ni to byla láska na první pohled později pak zjistila že pro něj ne..byla domluvená z kamarádkou..hned jak přijela objali se byli rozděleny do pokojů ona byla sní ještě se spostou dalších holek..ten kluk co ho viděla neustále na něj myslela...ale jednou včer když byla diskotéka..šla na chvíli do pokoje a viděla svou nej.kamarádku jak tančí stím klukem..byla smutná lehla si na postel a

plakala..pak se její kamarádka vrátila celá štastná ona ji na to nic neřekla dělala že spí ..druhý den se její kamaádka chovala podivně byla pořad stím klukem...a poletovala kolem něj..ten samý večer byla zase diskotéka tentokrát radek se zeptal te holky cokvuli němu plakala jestli sním nebude chodit ale přitom se díval na její kámošku...ona mu řekla celá štastná že jo..ten další den se kní radek choval také divně pořád se díval na její kamrádku aji si nevšímal ..ten samý den se její kamarádka sla umít vičistit zuby atd..ale vtom ji překvapil radek když ji chytil za pas a přitáhl k sobě líbal ji..a pak sem přišla ja do očí semi hnali slzy..nemohla sem to zadržet civěla sem na svou nej.kamarádku jak líbá mého kluka...to byl konec...ztratila sem kluka a kamrádku...
věčné přátelství které se roztříštilo na 10000 kousků a už se nedá slepiz zpět...

Napínavá povídka

28. března 2008 v 12:57 | Alojs |  Povídky
NEBEZPEČNÝ LET
Obrazek
Jednou jsem se rozhodl,že poletím do Austrálie,let tam trvá hodně dlouho.Už jsem si zamluvil místo i zaplatil.
Osudný den nastal.Vstal jsem kolem půl třetí ráno,oblékl se,vzal si potřebné věci a tašky s oblečením.Na letiště do Prahy mě zavezl jeden můj známý z práce,říkal,že se mám na co těšit,kdyby mohl určitě by nezahálel a letěl se mnou,ale manželka ležela v nemocnici s těžkou nemocí,nemohl.Vezl mě z Olomouce až do vzdálené Prahy,což trvalo strašlivě dlouho.Cesta ubíhala rychle a proto jsem se nemohl dočkat až dorazíme na letiště v Ruzyni.Jakmile jsme přijeli na Ruzyni rozloučil jsem se a vyrazil do sekce odletů.
Hned po vstupu do vestibulu jsem si nechal zabalit kufr,aby mi ho při převážení z letadla do letadla nezašpinili.,,Sto korun.":řekl pracovník českých aerolinií.Zaplatil jsem a odešel na odbavení zavazadel.Musel jsem zaplatit za přetížený kufr dvě stě korun.Cesta potrvá dlouho a ještě před odletem jsem si chtěl vychutnat český párek v rohlíku.V bufetu na letišti mi ho slečna dala a já ho s nadšením snědl.Už zbývaly necelé dvě hodiny do odletu a právě mě prohlíželi na osobním odbavení a u pasové kontroly.Proběhlo to v klidu až na to,že v příručním zavazadle byly malé nůžky což nesmí být,byly mi zabaveny.Teď jsem jenom čekal a čekal až bude čtvrt na deset,abych mohl nastoupit do letadla.Nastal ten okamžik.
Při východu z haly chtěla letuška mou letenku:,,Letenku prosím,ano děkuji,Přeji krásný den a šťastnou cestu s našimi aeroliniemi."odvětil jsem: "Děkuji."Nastoupil jsem tunelem do letadla, kde na konci čekala letuška,požádala o palubní lístek a nabídla denní tisk,poté mě usadila.
Vedle mě seděl malý kluk s mámou,na kterém bylo vidět,že letí poprvé.Strašně se bál,ale máma ho uklidňovala.Letadlo se pomalu začalo rozjíždět,kroužit po koridoru a mezitím nám letušky začaly demonstrovat jak používat záchranné vesty a kyslíkové masky v případě nouze.Po názorné ukázce se nám ozval pilot letadla a nad sedadly se oranžově rozsvítila ikonka:,,Prosím,připoutejte se.",v tu chvíli jsme začali nabírat rychlost a stoupat,kluk vedle mě se ani nehýbal a žvýkal žvýkačku,kterou letušky nosily před startem,aby nám nezalehlo v uších.Byl to úžasný pocit,myslel jsem si v duchu.Letušky začaly rozvážet drinky,čaj,kávu a nějaký alkohol na posilnění.Seznámení mezi mnou a paní co seděla vedle mě proběhlo dobře,říkala že letí do Austrálie za svojí dcerou,která tam studuje jazyk.Tak krásně jsme se rozpovídali a najednou steward přišel s jídelním vozem a řekl:,,Váš oběd,chcete kávu nebo čaj?"dodal.Paní si se mnou dala tureckou kávu a kluk si řekl o ovocný čaj.Jídlo bylo v plastových tácech.Všichni si pochutnali na kroketách,malém párku a šlehačkovém dortu.
Zrovna když se mi zachtělo jít na WC,letuška začala jezdit s vozíkem,na kterém stály různé dárkové předměty na prodej.Samozřejmě mi nic z toho neuniklo.
V tu chvíli jsme vletěli do strašlivé mlhy,která připomínala "peklo v nebi."Na příkaz kapitána letadla a palubního personálu se všichni nutně museli připoutat.Nikdo nevěděl co to má znamenat,palubní personál zaujal své pozice na svých sedadlech.Dítě vedle mě úplně zezelenalo,začalo hlasitě křičet,jako většina jiných dětí na palubě a už bylo vidět,že za chvíli začne zvracet.Maminka ho chtěla uklidnit,ale vůbec to nešlo.Zavazadla nad námi začala vypadávat z úložného prostoru a my zatím letěli v malých turbulencích,ale i v tom už každý na každého zvracel.,,Hovoří k vám kapitán letadla,prosím věnujte zvýšenou pozornost tomuto hlášení",ozvalo se z reproduktorů nad námi roztřeseným hlasem od kapitána letadla.Atmosféra houstla a zmocnila se nás panika.Palubní personál uklidňoval cestující,včetně mě a hlavně malých dětí,které pořád hlasitě křičely.Za okny nebylo pořád nic jiného než tma.Letadlo ze začátku mělo propady jen mírné,ale to úplně stačilo.
V tu ránu nám nad hlavami vypadly kyslíkové masky a pilot zavelel:,,Okamžitě si nasaďte kyslíkové masky,dochází kyslík",ale neuvedl důvod ztráty kyslíku.Každý si masku nasadil a tím se řev dětí zastavil .Nastalo hrobové ticho.Teď se i letušky připoutaly a nechodily uklidňovat cestující.
Vypnuly motory!Letadlo sklonilo příď a padalo dolů.Řítilo se neuvěřitelnou rychlostí dolů.,,Pomoc!!"ozývalo se několikrát opakovaně.Tento hrůzostrašný zážitek se nedá ani popsat,ale najednou letadlo vyrovnalo a nás to trochu uklidnilo.Hned na to mluvil kapitán letadla koktavě:,,Zachovejte klid, spadneme až za chvíli."Většina cestujících nebyla při vědomí, zvraceli, leželi v uličkách, zato někteří se nemohli vynadívat na to černo za okny. Mně bylo velice těžko, byl jsem celý pozvracený a docházel nám úplně kyslík.
Pilot nezvládl řízení a my spadli do Indického oceánu. Byla to veliká rána.Všichni křičeli a nemohli dýchat.
Do letadla vnikla a rychle přitékala voda. Kdo mohl vytahoval z pod sedadel záchranné vesty, ale málokdo si ji dokázal nasadit, protože nesledoval pozorně demonstraci. Já si vestu s obtíží nasadil.Vůbec mi nešel odpoutat bezpečnostní pás, abych se dostal k nouzovým východům jako ostatní, kde byla hrozná mačkanice. Paní mi pomohla. Už jsem viděl nějaké lidi a hlavně děti, které už leželi na hladině a nedýchali. Nouzové východy byly pořád zavřené.
Voda mrazila až do kostí a vteřiny ubíhaly bleskovou rychlostí. Konečně východy zprůchodnili, ale mačkající dav je hned zaplnil.Všichni chtěli co nejdříve ven. Já a paní jsme našli cestu a promačkali se, jenomže co bylo horší, nemohla najít svého syna.
Venku na hladině plavaly kry, kterých se lidé chytali. Letadlo už splynulo s hladinou vody s některými lidmi. Na plavání už nebyly žádné síly.
Za chvilku jako zázrakem jsem měl divný pocit,že slyším zvuk vrtulníku.Letěl nám na pomoc. Zachránil jen mě a paní bez kluka.Nikdo jiný nepřežil.
Vrtulník nás dopravil do nemocnice, kde nás ošetřili. Koupil jsem si párek v rohlíku s hořčicí. By to zážitek, na který se nezapomíná.

Testpark

28. března 2008 v 12:46 | Alojs |  super stránky

Moc hezká povídka

26. března 2008 v 16:31 | Alojs |  Povídky
Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?
Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi
Kluk - [Oh] Vážně? Ty?
Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Kluk - [Oh]
Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?
Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků
Děvče - OK dobře
Kluk - Jo….
Děvče- Hej .. mám otázku..
Kluk - ok , Ptej se
Děvče- Jak moc mě miluješ?
Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!
Děvče - jo…
Kluk - Proč ses ptala?
Děvče- ….>mlčí<…….
Kluk - Je něco špatně?
Děvče- Ne, všechno je v pořádku
Kluk - Dobře
Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?
Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..
Děvče- Chceš?
Kluk - Samozřejmě že ano! >povzdech< je něco špatně?
Děvče - Ne všechno je v pohodě
Kluk - Určitě?
Děvče- Ano
Kluk - Dobře.. já doufám..
Děvče - Chtěl bys pro mě zemřít?
Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.
Děvče - Opravdu?
Kluk - Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?
Děvče - Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě, všechno je v pohodě.
Kluk - ….. ok
Děvče - Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole
Kluk - Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ
Děvče - …. Taky tě miluju , pa
DALŠÍ DEN VE ŠKOLE
Kluk - Čau, neviděl si dneska mojí holku?
Kamarád - ne
Kluk - >povzdech<
Kamarád - Ani včera tu nebyla
Kluk - Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon..
Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..
Kluk - jo.. ale ona ne
Kamarád - Nevím co ti mám ještě říct …
Kluk - Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu , uvidíme se po škole
Kamarád - ok , já jdu na chemii (je tam psáno silence = věda… nepodstatný)
TU NOC
-crrr-
-crrr-
-crrr-
-crrr-
-crrr-
Děvče - Prosím?
Kluk - Ahoj
Děvče - [Oh] čau
Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?
Děvče - [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření
Kluk - Jsi nemocná?
Děvče - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma
Kluk - Počkám
Děvče - Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později
Kluk - Dobře… Miluju Tě miláčku
>>Hodně dlouhá pauza<<
Děvče - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít
Kluk - Cože???
Děvče - Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat
Kluk - jo?
Děvče - Miluju tě
>>klik<< ((položení sluchátka))
DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY
Kluk - Čau vole…
Kamarád - čau
Kluk - Co se stalo?
Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?
Kluk - ne
Kamarád - Takže si neslyšel?
Kluk - Neslyšel co?
Kamarád - Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne
Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!
Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468
Kluk - ok
PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO
Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení
Kluk - [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku
Hlas - Jaké se jmenuje pane?
((Kluk dává informace))
Hlas - Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek
Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?
Hlas - číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3
Kluk - CO SE STALO?
Hlas - Prosím přijďte a můžete ji vidět
Kluk - POČKEJTE! NE!
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
KLUK JDE DO NEMOCNICE…. DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI
Kluk - Panebože! Jsi v pořádku?
Děvče - ……….
Kluk - Miláčku! Mluv se mnou!
Děvče - Já…
Kluk - Ty co? Ty CO?
Děvče - Mám rakovinu… a žiju na přístrojích
Kluk -…….. (strašně moc se rozpláče ) …….
Děvče - Dnes mi ty přístroje odpojí ….
Kluk - CO??
Děvče - Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem
Kluk - Neřekla si mi to?!
Děvče -Nechtěla jsem ti ublížit
Kluk - Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!
Děvče - Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .
Kluk - ??
Děvče - Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil .
Kluk - ……
Děvče - Nebuď smutbý , miluju Tě a pořád tady budu s tebou
Kluk - Tak proč si se se mnou rozešla?
Sestřička - Mladý muži.. návštěvní hodiny jsou u konce
KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ
Ale co chlapec neví je proč mu děvče kladlo ty otázky, chtěla aby to řekl na poslední chvíly, a rozešla se s ním jen proto že věděla že jí zbývajé pouze 3 týdny.A myslela si že ho tím ušetří trápení když se rozejdou než umře.
DALŠÍ DEN
Chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. VZKAZ ZNĚL : Řekl jsem jí že bych se pro ni zastřelil …. Stejně jako ona řekla že by pro mě zemřela…
ZDROJ: ellgin.blog.cz

cool grafitty 4

26. března 2008 v 16:24 | Alojs |  Grafitty

cool grafitty 3

26. března 2008 v 16:20 | Alojs |  Grafitty
FotografieFotografieFotografieFotografieFotografieFotografieFotografieFotografieFotografie
Fotografie
FotografieFotografieFotografieFotografieFotografie

cool grafitty 2

26. března 2008 v 16:19 | Alojs |  Grafitty

brutalne krasne grafitty *.*

cool grafitty

26. března 2008 v 16:17 | Alojs |  Grafitty

Grafitty 5

26. března 2008 v 16:16 | Alojs |  Grafitty


Grafitty 4

26. března 2008 v 16:12 | Alojs |  Grafitty
Obrázek “http://www.graffiti.org/la/tren-mear.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Obrázek “http://www.graffiti.org/la/sk8-one.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Obrázek “http://www.loschavales.org/fotos/striptm3.farvista.net/media/VacacionesFrancia20050730/IM004106.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.